Rámec doby: Přemysl Otakar II. (l253-l278), král železný a zlatý rozšířil své království a hospodářsky je povznesl. Kolonizuje liduprázdné pralesy ve východních Čechách a na severní Moravě. V tom mu pomáhají biskupové a kláštery. Na Moravě to je Bruno, biskup olomoucký. Na okraji těchto klášterů byly stavěny kláštery a hrady. V kraji zábřežském to byly kláštery v Krasíkově (l267) a v Klášterci (l267). Odtud vycházeli misionáři za nově usedlými přistěhovalci. Vznikaly školy. Známá byla škola v Mohelnici, založena l275. Pustý kraj byl rozměřován na menší díly, vhodné pro zakládání vesniček. Z přelidněných západních zemí sem přicházeli kolonisté.

Tak vzniklo v naší hornaté krajině kolem roku l272 sídliště, které podle první písemné zprávy z roku l278 je nazýváno VILLA SCRIPTORIS (scriptor je latinsky „písař“). Roku 1358 je již český název PISAROVICZ a r. l586 PYSARZOW, r. l669 PISAŘOW.

Duchovní péči o tuto vesničku měli mniši blízkého kláštera v Klášterci. V místech nynějšího hřbitova zbudovali malou dřevěnou kapli. R. l350 patřil zábřežský děkanát do biskupství litomyšlského a o písařovském kostelíku se dovídáme, že zde působil kněz tehdy zvaný Plebán (od slova Plebs – lid) protože žil mezi lidmi, který bydlel v soukromém stavení. Po husitských bouřích měl v r. l5l6 Písařov jen 6 dřevěných stavení, Jakubovice l2, Štíty l6. V Zábřehu bylo tehdy jen l03 usedlíků. Roku l56l byl v Zábřehu založen Bratrský sbor. Zde působil v r. l615 Jan Amos Komenský. V Písařově byl tou dobou také bratrský kazatel. V letech l550-l6l5 byla v Písařově bratrská fara. Po r. l624 zde nebyla žádná duchovní správa. Za třicetileté války trpěl tento kraj nájezdy švédských vojsk a řádil zde hlad. V r. l670 vykonával farář ze Šilperka (Štítů) duchovní správu pro jedno městečko, 23 vesniček, 3 kostely farní a 6 filiálních (tedy i Písařov).

Jelikož se kaplička rozpadávala, byla roku l682 na stejném místě postavena kaplička nová, poněkud větší, opět dřevěná, ale již se zvonicí. Zasvěcena byla roku l690 šumperským děkanem památce ROZESLÁNÍ APOŠTOLŮ.

V letech l7l3-l7l4 zde zuřil mor. Zemřelí byli pochováváni hromadně mimo vesnici.

V letech l77l-l772 sužoval zdejší kraj hlad. Vrchnost přikázala poddaným sázet brambory, do té doby neznámé.

V r. l770 byla postavena v Písařově prvá jednotřídní škola.

Poněvadž stará dřevěná budova kostela chátrala, a hrozila spadnutím, bylo v r. l770 úředně zakázáno konat zde bohoslužby a pomýšlelo se na stavbu nového kostela z „tvrdého materiálu“. To měl být náš nynější kostel. Se stavbou bylo započato, za podpory knížete Lichtenštejna, roku l785. Stavba byla ukončena, kostel vybaven a vysvěcen r. l793 šilperským děkanem Janem Müllerem. Zasvěcen byl opět památce ROZESLÁNÍ APOŠTOLŮ.

Kostel je krásně klenutý, l8 sáhů dlouhý, 7 sáhů široký. Nad hlavním oltářem je obraz sv. Barbory, který byl r. l799 darován Písařovu ze Šumperka. Do roku l838 měla věž kostela pěknou báň. Pro špatný stav byla však snesena a nahrazena z úsporných důvodů dnešní jehlanovou věží. Na věži zůstal místo 3 zvonů jen jeden z r. l550, ostatní byly za l. světové války vzaty. Teprve v r. l976 byl pořízen druhý zvon. Nynější farní budova byla postavena v letech l792-l793.

Farnost byla spravována ze Štítů - teprve v roce l784 byl ustanoven v Písařově první katolický farář P. Gotthard Kromp, který zde působil do r. l802.

V r. 1969 byla pořízena nová omítka, v r. 1977 byl kostel vymalován, farní budova byla generálně opravena v letech 1974-75. Generální oprava střechy kostela započata roku 1996 nákladem věřícího lidu, obce, sponzorů a dobrodinců.

Čeho si můžete zvláště všimnout v kostele:
• krásné architektury smělých oblouků klenby a pilířů, které byly při malování zvýrazněny tóny barev
• titulárního obrazu sv. Barbory nad hlavním oltářem, který byl roku 1799 darován ze zrušeného kláštera v Šumperku. (Památkově chráněn)
• vlastního titulárního obrazu ROZESLÁNÍ APOŠTOLŮ, byl pořízen až ve 20. stol. (asi okolo r. 1905), je na oltáři, malý, pozlacený.